Takhle při pátečním podvečeru si to s přítelkyní hrneme přes Náměstí Svobody na zmrzlinu a při průchodu kolem morového sloupu se podivuji, co je to na něm za holuba, že vydavá takovej divnej zvuk, skoro jako nějaký dravec, či co...
Se zmrzlinou pak sedíme na náměstí na lavičce a při její konzumaci letmo pozoruji šrumec okolo sebe. Jako už po několikáte se vnitřně rozčiluji nad tím, jak se všude po lavečkách válí hnusná individua. Při představě, že takovej nějakej humus se před chvílí válel i na místě kde teď sedím, se mi zmrzlina na malou chviličku vzpříčí v krku. Ano, o bezdomovcích a boverech mluvím, ale ti nebudou hlavními účastníky tohoto příspěvku...
Po té, co jsem vnitřně eliminoval ze svého výhledu tyto rušivé prvky a zaregistgroval, jak u vodotrysku maminka pucuje díťěti holý, nejspíš připos*aný zadek, tak se k naší lavečce přiblížili dva holubi. Jen tak... mimochodem... nenápadka... Za chvíli už byli čtyři a s přítelkyní jsme se přistihli, že si s nima povídáme, jako že z naší zmrzliny nic nedostanou a ať jdou zkusit žebrat někam jinam. A já začal polemizovat o tom, jestli se někdy dožijeme doby, kdy tyhle otravný papóchy nebudeme ve městech vídat.
Po chvíli jsme si oba všimli, že jeden z holubů, takový celkem hezky zbarvený, má v puse hranolku a osatní ho začínají nebojácně pronásledovat. Strákáč však držel hranolku pevně ve svém zobáku a nehodlal se své získané kořisti za žádnou cenu vzdát... Ovšem jen do té doby, než se do hloučku ptáků s hranolkou snesl jeden další. Ti s prázdnými zobáky se najednou staly skoro neviditelnými a ještě víc nenápadnými, než když se ocitli u naší lavečky.
Nový holub se ihned vydal k hrdinovy s hranolkou, který evidentně trošičku zpanikařil a už si nebyl tak moc jistý svojí kořistí. Během krátkého hopkání těchto dvou opeřenců kolem sebe strakáčovi došlo, že nemůže vyhrát a hranolku upustil na zem. A mi si konečně všimli, že ten nový holub asi nebude holub, i když jim byl velice podobný.
Kavka, či co to bylo za ptáka, lapla hranolku do zobáku, vznesla se do vzduchu a za chvíli už jsme ji pozorovali, jak se usazuje na vrcholku morového sloupu. V tento okamžik nás napadlo, jak se sem do centra tenhle ne-holub asi dostal... Líbí se mu tady kvůli dostatku potravy nebo sem byl schválně nasazen na plašení a eliminaci holubů a já se tak třeba opravdu dožiji posezení na lavičce bez jejich účasti.
Když jsme náměstí opouštěli, tak se s námi neznámý pták (a myslím, si že to byla opravdu kavka) ještě rozloučil svým výrazným křikem ze špičky jedné pouliční lampy, čímž dal nejen nám jasně najevo, kterému ptačímu druhu tohle náměstí patří :)